Když jsme s přítelkyní o víkendech navštěvovali šedesát kilometrů vzdálenou chalupu v horské oblasti, cítil jsem se vždy po příjezdu do této lokality jako znovuzrozený. Bydleli jsme totiž v centru velkého okresního města a tam to nebylo k životu zrovna optimální. Abych řekl pravdu, byl jsem vždy nesmírně šťasten, že mohu konečně odtud vypadnout na čerstvý vzduch, do krásné přírody Nízkého Jeseníku. Mělo to ale háček. Pozemek kolem chaty byl oplocen velmi podobně jako výběhy některých divoce žijících zvířat v zoologické zahradě. Byl obehnán vysokými dřevěnými kůly, které navíc postrádaly údržbu.

Vypadalo to tu úděsně, přitom stačilo plot strhnout a vytvořit nový, z drátěného pletiva. Šlo by o délku oplocení zhruba sto padesáti metrů. Oplocení bych stavěl tak, že bych za prvé plot snížil na rozumnější výšku, zhruba 120 cm. Nač mít pletivo ve výšce dvou metrů, když tu nejsou žádná hospodářská zvířata a plot slouží jen pro okrasu a ohraničení pozemku? Za druhé bych plot stavěl z pozinkovaných komponentů, které jsou navíc potažené plastem, PVC.

Poplastované pletivo a sloupky lépe odolávají atmosférické korozi a navíc se plot nemusí natírat. Vlastně se nemusí vůbec udržovat v dobrém technickém stavu, stačí jej občas pouze omýt od prachu a v čisté přírodě to nemusí být tak často. Za pletivovým plotem z levného pletiva tmavě zelené barvy bych se cítil mnohem lépe. Je skrze něj dobře vidět ven, nebylo by zbytečně vysoké a také dobře vypadá. Přiznám se, že drátěné pletiv vnímám jako nejkrásnější a nejúčelnější oplocení zahradních pozemků, tedy tam, kde nepotřebujete mít své soukromí a nepotřebujete tu mít třeba betonový plot z prefabrikovaných odlitků. Výstavbu oplocení bych možná zvládl sám, již v mládí jsem betonoval do země ocelové trubky a natahoval poplastované pletivo na část zahradního pozemku. A šlo mi to docela dobře.